Je tomu už spoustu let, co Caorle navštívil můj milý Martin. Tehdy s babičkama a sestrou jeli spoustu hodin karosou, aby si potom užili tamní dlouhé široké pláže a hlavně byli u moře. Sentiment je potvora a tak sme tam prostě museli. A bylo to daleko příjemnější, než zůstat další den v Benátkách. I když sme fakt dlouho hledali, „TO“ místo a „TEN“ hotel. Caorle na začátku sezony je příjemné a bez lidí. Byl to moc hezký výlet a náš Adámek byl tak prvně u moře.

Caorle promenáda

Plážoví povaleči

Ráno jsme vyrazili na pohodu a nikam nespěchali. Z Benátek jste v Caorle za hodinku. Cestou nic moc k vidění není, zdejší příroda a krajina je prostě rovina. K tomu je tu častý opar a tak úplné azuro k ránu nebývá. Zaparkovali jsme a promenádovali se kolem pláží až jsme zakotvili kdesi za majákem na široké pláži. Martin otestoval náš kočár Britax jako pouštní vozidlo, úspěšně písečnou misi zvládlo, jen děda se o měsíc později divil, co to s tím kočárem je, že je nutný rozebrat kola a vyčistit je. My spokojeně začli kempovat na pláži. Zlehka svítilo slunce a bylo tak akorát teploučko. Vybalili jsme svoje kafe propriety a začali na vařici vařit filtrovanou kávu a k tomu pojídali svačinu.

IMG_4404

Pak jsme už jen brouzdali mělkou vodou a sbírali mušle. Ve vodě byli k vidění i malí krabíci. Adámkovi se mušle líbily, dovezli sme si jich spoustu domů. Před odjezdem jsme si dali výbornou porchettu, tedy vepřový pupík v housce.

Nakoupit víno

Cestou zpět jsme hledali kde koupit nějaká vína domů. Benátsko je regionem převážně bílých vín, hodně často dělají prosecca. Narazili jsme na malého vinaře (Strumendo), který si na své zahradě pěstuje bio víno. Odegustovali, nakoupili několik flašek a vydali se zpět směr Benátky. Pán nám hodně dobře vysvětlil jak to je se siřičitany ve víně a odjížděli jsme s příjemným pocitem, že snad máme opravdu dobré víno. A na chvíli jsme zapomněli, že máme radši úplně jiné typy vína. Koupili jsme pár bílých a pak lehká červená.

vinař

Večeře roku v Benátkách

Večer jsme zašli na večeři, chtěli jsme ochutnat nějaké ryby. Il Paradiso perduto mělo prima atmosféru, nicméně jak to tak bývá, když vezmete miminko na romantickou večeři, těsně před hlavním chodem se strašně pokadí. A tak jsme měli polonahé dítě v klíně a střídali jsme se v odbíhání a sušení kalhot na záchodě. Byla to bez pochyby romantická večeře roku. Při odchodu z restaurace nás dva, opocené rodiče, zastavila všímavá maminka dospívajícího postiženého chlapce a strašně nám děkovala, že je moc hezké, že svoje dítě bereme všude sebou, že tak to má být. Prima! Málem bych zapomněla zhodnotit jídlo. No, nenadchne neurazí. Bohužel jsme v Benátkách neobjevili žádné extra super místo, nebylo ani příliš času. Tak snad příště, pokud o něčem opravdu kvalitním víte, budem vděčni za komentář.

Ryby na grilu