Brzy ráno jsme se vydali vyzvednout naše (snad) bezpečně zaparkované auto v jedné placené garáži. Plán zněl jasně, vydat se na celodenní výlet za Neapol. Od Vesuvu po bájné a superlativy ověnčené Amalfi coast. Mezi vyhledávané atrakce patří také Pompeje, ale na ty jsme se už nedostali, nebylo tolik času.

Výlet na Vesuv

Vesuv je stále aktivní sopka, která je nevyhasínající hrozbou neapolské metropole. Určitě jednou opět bouchne, jestli to bude za týden, nebo za sto let, se neví. Každopádně se z této oblasti nikdo pryč nestěhuje. Na sopku se můžete pohodlně dostat autem. Parkoviště se z rána rychle plní, ale když budete rychlí, stačí vám ke kráteru vyjít jen cca 2 km do strmějšího kopce nezpevněnou cestou. A protože Vesuv je dobrou příležitostí k výdělku, za vstup zaplatíte asi 6 Euro na osobu.

vesuv sopka

Nahoře u kráteru, vlevo cestička a vpravo kus kráteru

Nahoře si můžete obejít téměř celý kráter a budete se dívat do mraků, ve kterých je tahle 1 281 metrů vysoká krasavice ponořená. Nahoře jsme chvíli pochodili a poseděli.

Vesuv-martin

Martin obhlíží kráter

Pobřeží Amalfi

Stoupání od neapolského zálivu do hornatější oblasti pro přejezd na Amalfi bylo pěkným zážitkem, spousta zatáček a pěkných výhledů. Oběd jsme si dali v Ravellu, malém městečku v horách těsně před tím, než dojedete k amalfskému pobřeží. Městečko je to malinké, malebné a turisty hojně navštěvované.

Ravello

Ravello

Potom jsme projížděli už po amalfském pobřeží, čekalo nás cestou Amalfi, Praiano. Chtěli jsme se trochu projít a vykoupat se v moři. Jenže uklidit tady v těch končinách někam auto je nadlidský úkol. Po dlouhém čekání ve frontě na vjezd do jednoho z mála parkingů, jsme to v Amalfi vzdali a pokračovali dál. Nakonec jsme sjeli z cesty a našli malou příjemnou pláž La Praia. Kolem jsme se prošli a obdivovali místní scenérie plné útesů, vesniček a šumícího moře. Koupali jsme se a voda byla příjemně osvěžující, pláž oblázková.

Pláž Praia

Na pláži, La Praia

Po oschnutí jsme pokračovali dál až do Positana. Ani tam se nám nepodařilo zaparkovat. Positano jsme nakonec viděli stejně v jeho nejlepším světle a to sice z parkoviště a vyhlídky nad ním, odkud je krásný výhled. Také tu byla spousta stánků s ovocem a zeleninou. Dali jsme si na osvěžení čerstvou šťávu z pomerančů a citronů (granita) a přistihli psa, jak krade a žere ořechy stánkaři!

Pobřeží Amalfi celkově působí dost podobně, jako třeba francouzské Saint Tropez. Je to maličké místo, kam se z nějakého důvodu cpou všichni turisté a podle toho to bohužel vypadá. Mohlo by být krásné mimo sezonu, až se vylidní. My ho prakticky jen projeli, protože vážně nebylo možné nikde pořádně zastavit a více městečko prozkoumat.

Sfogliatelle a zavřené Pompeje

Vydali jsme se tedy už na cestu zpátky. Stavili jsme se v menším městečku na kávu a něco malého k snědku. Místní kavárno-cukrárnička, které se v Itálii říká prostě bar, byla plná místních Italů. Obvykle starší pánové, kteří si zašli na cafe a nebo na pivko, případně přikusovali sfogliatelle, kampánskou specialitu. Sfogliatelle (sfoljatele) jsme si oblíbili brzo i my. Dokonalé křupavé pečivo plněné ricotou s kůrou pomeranče, případně s vanilkovým krémem. Něco jako naše listové šátečky s tvarohem. Jí se tu často ke snidani a kdykoliv ke kávě. Má několik velikostí a její výroba je nesmírně složitá.

Sfogliatelle

Sfogliatelle, mňam!

No a protože jsme se zdrželi a sfogliatelle si dali dvě, Pompeje nám zavřeli. I tak jsme do Neapole dorazili dost pozdě, protože jsme chytli zácpu, která tu je na denním pořádku. Neapol patří k nejucpanějším metropolím Evropy.