Přiblížil se nejvzrušující den na Bali. Den, kdy jsme se vydali na výlet ze severního Bali na vedlejší ostrov Jáva. Měli jsme v plánu dojet tam veřejnou dopravou, což mělo být samo o sobě obohacujícím zážitkem.

Snímek obrazovky 2015-02-16 v 20.16.26

Cesta na Jávu do Banyuwangi

12. den

Vstávali jsme jako obvykle dost brzy. Na Bali se budíte stejně jako příroda, často ještě před svítáním, kdy z lesa slyšíte neuvěřitelné zvuky. Vyrazili jsme a měli před sebou nějakých 150 km. To se nám Evropanům vůbec nezdá hodně, ale zkuste překonat takovou vzdálenost někde, kde neexistuje pevný jízdní řád, ani autobusové zastávky. A k tomu musíte přeplout moře. Namířeno jsme měli konkrétně bo Banyuwangi, protože jsme měli v plánu vylézt na jednu z mnoha jávských sopek, Kawah Ijen.

Holky z Kubu

 

Kolem deváté už jsme stepovali na hlavní silnici, která vede celým severem Bali. Po pěti minutách čekání jsem se ptala Patrika, jak jako poznáme, že už jede ten autobus. Jednoduše prý musíte číhat a hlavně mávat. V mezičase jsme se seznámili se zvědavýma holkama z místní školy. Pokecali jsme v angličtině a když jsme vyčerpali standardní konverzační okruhy, došlo i na focení.

Cesta po Bali autobusem

Když jsme čekali už asi čtyřicet minut, přiblížil se mikrobusík, do kterého jsme hbitě naskočili. Dovezl nás do dalšího většího města, kde jsme přesedlali na místním autobusáku na opravdový velký autobus. No, velký moc nebyl. Měla jsem jednoznačný pocit, že asiati mají autobusy menší, než my. Já obvykle s prostorem nikde potíže nemám, ale zamáčknutá do sedačky balijského autobusu jsem se prvně v životě cítila jako nadměrná obryně.

Super na cestování po Bali je, že na každém rohu se můžete občerstvit. Na autobusáku jsme dostali ochutnat ve stánečku sójové boby v nějakém vývaru a nakoupili si na cestu výborné buráky, jakoby spařené. Skvělé jsou taky malé kousky smaženého tofu, které se jedí zásadně s mikro chilli papričkou, kterou vám ke každému kousku přibalí.

Tofu s papričkou

Cestování autobusem po Bali je určitě zážitek. Balijci moc rádi kouří a dělají to tedy i v autobuse. Ale to nevadí, autobus obvykle nemá moc oken a z části je zamřížovaný. Autobus nestaví nikde a všude. Tam kde někdo vystoupit chce a tam, kde to vypadá, že někdo nový nastoupí. Je běžné vozit sebou spoustu věcí. Třeba k nám se na střechu autobusu nakládaly pneumatiky a ulička busu byla doslova ucpaná dušemi.

 

Trajekt do Banyuwangi

Byli už skoro tři hodiny odpoledne, když jsme dorazili do přístavu v Gilimanuku. Tam jsme chytli vcelku rychle trajekt, jezdí poměrně často. Na palubě jsme se stali docela rychle atrakcí. Seběhla se kolem nás parta studentů s učitelem a vyptávali se na všechno možné. Kdo jsme, odkud jsme, co tu děláme a kam že to jedeme.

Snímek obrazovky 2015-02-16 v 21.03.53

Z přístavu to je do města ještě kus cesty. Zasmlouvali jsme a svezli se do centra za rozumný peníz. Dalším úkolem bylo se někde ubytovat. Do Banyuwangi jsme dorazili, když už se stmívalo. Hned se nás ujala mladá slečna, která byla moc milá a nápomocná. Učí v místní škole a vedle toho pomáhá dostat do města více turistů. Svezla mě na motorce až na hotel a ještě nás obdarovala, dostali jsme na zítřejší cestu tři avokáda.

Ubytovali jsme se a vyrazili s Frydou do ulic. Město je příjemné, je tu obrovský park a probíhal zrovna nějaký divadelní festival. U parku spousta stánků a lidí, kteří posedávali na zemi na koberečkách u stolečků a hodovali. Tak jsme se přidali. Kokos, avokádový drink s čokoládou i moje oblíbené vepřové satay s arašídovou omáčkou. Tady se bavíte i bez alkoholu. Jáva je totiž na rozdíl od Bali většinově muslimská.

Po návratu do hotýlku jsem byla podrobena speciální zkoušce. Měla jsem se jít umýt. Sprcha tu nebyla, zato takový vysoký bazének a dřepací toaleta. Asi nejsem jediná, koho hned napadlo skočit do bazénku. Ten je ale divně malý a voda na koupel přeci příliš studená. Pak jsem tomu přišla na kloub. Bazének se napustí vodou a vy se jí potom poléváte pomocí speciálního polévátka (tím, kterým si oplachujete intimní partie po toaletě). Všechno funguje dokonale, normálně se umyjete a potom osvěženi šupky dupky do hajan. Bez deky. Je tu moc teplo.

Jak se žije na Jávě

Bavili jsme se o životě místních. Běžný den vypadá tak, že vstáváte mezi 4 a 5 hodinou. Jako první jdete do mešity pomodlit se a nastartovat den. Potom uvaříte snídani, ke snídani máte to co k obědu i k večeři. A v 7 už jste v práci nebo ve škole.

Výstup na sopku Kawah Ijen

O výstupu připravuji speciální článek.