Na Sardinii jsme se vydali hlavně kvůli koupání a taky proto, že máme rádi ostrovy. Nová pro nás ale byla cesta obytkou, tedy velkým obytným autem, které jsme si půjčili z půjčovny. Hlavní zážitky rodiny, která jede obytkou prvně jsem shrnula hned „začerstva“ ve speciálním článku: výhody a nevýhody cestování obytným autem. Jeli jsme s dětmi, Áda (3 roky) a Davídě (3 měsíce).

Zpět k naší cestě. Martin s Adámkem jeli odpoledne vyzvednout obytku, tak to v půjčovně funguje. Doma už jsme měli připraveno hafo důležitostí včetně grilu, ložního prádla, vlastních ručníků, dětského harampádí, kočáru, kola, jídla apod. To je na obytce super, berete si kus domova. Na cestu se vydáváme kolem 6 večer. A hned naskakují nadšené první dojmy, z obytky máme krásný výhled, ale pořád nejsme ani v Berouně! Jedeme totiž pomaleji, než osobákem. A taky to hučí víc než osobák a pořád máme pocit, že nám něco cinká. Tyhle zvuky se dlouho učíte nevnímat. Nadšení ale přebije tyhle drobnosti. Jedeme na Gardu.

Probuzení v Itálii, den 1. u Lago di Garda

Ne tak docela, dojeli sme někam před Itálii a ke Gardě dojeli potom ráno odpočatí. Zamířili jsme na krásnou vyhlídku nad jezerem, kde sme posnídali. Uvařila sem naší oblíbenou rýžovou kaši. Pokochali jsme se a vyrazili dolů k jezeru.

Trochu máme obavy, kde s obytkou parkovat na Gardě, ale máme neskutečné štěstí, když objevujeme pěkné parkovací místo hned u velmi hezké pláže kdesi kus před Malcesine. Parkujeme a vyrážíme do Malcesine, jenže ono je trochu dál než jsme čekali. Obrátili jsme se tedy zpátky, zašli do jedné mariny na kafe a croissant a rozhodli se strávit nějaký čas na té pěkné pláži.

Martin odhodlaně nořil tělo (včetně hlavy) do ledové Gardy, o které si myslím, že ani v létě bych se tam vykoupat nedokázala. Adámek spokojeně přehraboval šutříky a miminko, to ani nevím, asi zase spalo :) Potom jsme vyjeli na výhledy nad Gardu, velká nádhera. Našli jsme úplně skvělé místo na oběd, ale nebrali karty tak smůla. Skončili jsme v supermarketu kde sem v rychlosti nakoupila nějaké pečivo, šunku apod. Chtěli jsme zastavit v Malcesine a pak někde kus dál, ale pořád to nevycházelo. Důvodem bylo příliš mnoho aut a nemožnost zaparkovat.

Lago di Garda

Zbytek odpoledne trávíme v Affi, kde nacházíme hezký klidný park se stínem, ideální pro odpočinek. Martin jde spát a my jdem na hřiště ven a kouknout ke kostelíku. Pak se dáváme na cestu směr Piombino, plán je přenocovat cestou a druhý den si užít přejezd Toskánskem.

Den 2. cesta do Piombina přes Toskánsko, zastávka v Peccioli

Vzbudíme se v menším městě kdesi v Toskánsku, nic krásného, ale kousíček vedle mají pekárnu s croissanty. Itálie je vždycky zhouba, protože tyhlety ještě teplé rozpečené croissanty jsou prostě všude! A plní je čokoládou. Nebo marmeládou a taky vanilkovým krémem. Pokračujeme dál a úplnou náhodou vidíme takové hezké městečko s kostelíkem na kopci, tak tam zajíždíme. Ideální místo na prohlídku, je to v Toskánsku, ale nikdo z turistů sem nejezdí. Takže na vás místní dost zírají. Projdeme si městečko, nabereme vodu, která tu je k dispozici od města přímo i pro obytky. Dáváme kafe, skvělou zde vyráběnou zmrzku a kupujeme v místním obchůdku sendviče k obědu, toskánský salámek s fenyklem finocchiona a ovčí sýr pecorino, za pár korun vydatný oběd na cestu.

Peccioli

Martin plaší, zjišťujeme, že trajekt nám vlastně jede dost brzy a že sme se zdrželi víc, než je dobré. Člověka to pohltí, taková příjemná Itálie a pak zapomene na čas, toho já mám ostatně vždycky víc než Martin. Když jsme dojeli do přístavu po příšerné drnčící dálnici, máme ještě rezervu a servisujeme. U parkoviště pro campery nás pán nechá doplnit si vodu, dáváme sprchu a nějakou tu hygienu před cestou. Ta bude trvat skoro 6 hodin a my ji strávíme na palubě trajektu bez možnosti jít do auta. Proto se osvěžení hodí, něco, co bysme bez obytky v osobáku udělat nemohli.

Trajekt na Sardínii s Moby

trajektem na Sardinii Moby

Na trajekt do Olbie se bez potíží nalodíme, zkusíme místní kafe, které smrdí a jídlo radši vůbec nechceme, úroveň gastro služeb je fakt špatná. Vrcholem je, když objednáváme palačinku a hoch se ohne a z pytlíku vytáhne polotovar, který hodí na plotýnku ohřát. Martin se nenechává odbít a svoje rozhořčení ventiluje. Hoch zrudne a blekotá, že on není šéf. Čas tu utíká poměrně dobře, ale ke konci plavby se to nějak táhne. Až pak zjišťujeme, že časy jsou dost orientační a asi vzhledem k počasí přijíždíme o dost později. Sardinie nás vítá dramatickým západem slunce překrytým velkou oblačností. Přijíždíme do mokra a z Olbie míříme na Golfo Aranci a tam přenocujeme.