Ráno jsme si skočili na nedaleký zastřešený trh pro spoustu ovoce, které jsme s chutí v naší domácí kuchyni posnídali. Trh byl kousek od vlakového nádraží, kde žije spoustu různých národností. Na trhu prodávají hlavně Arabové, nejlepší byly jejich krámky s kořením a ovocem. Z toho, co jsme koupili, musím zmínit skvělé čerstvé fíky a super chutný meloun.

Snídaně v Římě

Snídaně z trhu

Po snídani jsme se vydali absolvovat klasiku Koloseum a Forum Romanum. Šli jsme pěšky, procházkou parkem s nádhernými borovicemi poblíž Neronova paláce. Z toho vršku scházíte potom dolů až ke Koloseu, na které je pěkný výhled. V parku jsme si dali druhou kávu, kterou nám v zahradním stánku připravovala kouzelná babička.

Koloseum a Forum Romanum

Do Kolosea i Fora si kupujete jeden lístek. Max, u kterého jsme bydleli, nám výborně poradil. Ať prý jdeme napřed na Forum Romanum a až potom do Kolosea. A vyplatilo se, dopolední fronta u Fora byla nulová, oproti ucpanému Koloseu. Před vchodem jsme navíc potkali mladého chlapíka, který nám nabídl prohlídku s výkladem. A tak nás Forem provedl americký fotbalista, žijící několik let v Římě. Jeho výklad byl vážně super, zajímavý a tak akorát detailní.

Forum Romanum Řím

Forum Romanum, staré chrámy

Z jednoho vršku na Forum Romanum je úplně skvělý výhled na Koloseum. Postavil ho kdysi císař Vespasian a to na místech, kde míval kdysi vilu s jezerem nepříliš populární císař Nero. Pro Římany bylo Koloseum asi jako pro nás dnes televize. Odehrávala se tu hlavní zábava a uvnitř fungovala dokonce reklama. Mohli sem všichni zadarmo. V Koloseu existoval dokonalý systém toho, kdo kde má sedět, na základě jeho společenského statusu. Koloseum je známé hlavně díky gladiátorům. Jejich život byl sice nebezpečný, ale vlastně výhodný. Gladiátorům byla věnována velká péče a bojovali jen párkrát do roka. Bylo vcelku nákladné živit je a starat se o ně.

Koloseum z jižní strany

Koloseum z jižní, sluncem nejvíc poničené strany

Byli jsme zrovna na místech původního paláce a nedaleko Musoliniho vily, kterou si tu vyšvihl směle přímo mezi památkami, když se spustil prudký déšť. Tak jsme chvíli stáli pod borovicemi, potom v místních chodbách, které sloužily pro služebnictvo. Do čtvrt hodiny bylo po dešti a my šli na krásné místo s výhledem na původní staré chrámy.

Na obědě v Tratorii Luzzi

Na oběd jsme po Forum Romanum zašli kousek od Kolosea, do takové té typické římské tratorie. K obědu jsem měla římské oblíbené těstoviny all‘ amatriciana. Martin měl nějaké rigatoni. Vypili jsme taky spoustu červeného, tak, jak je tu k obědu zvykem.

Prohlídka Kolosea

A pak jsme šli do Kolosea. K tomu se váže ta historka, jak mi při vlezu dovnitř vypadla čočka. Vy, co čočky nenosíte, vůbec netušíte, jak blbý je, když nejvyhlášenější památku Říma vidíte jen na jedno oko. Měla jsem ale velké štěstí, čočku jsme našli nalepenou na mém obličeji. A v tu chvíli jsem vykřikla „vodu, vodu!“ To byla jediná možnost,  jak čočku a půlku dne zachránit. Martin byl neskutečně obratný, během pár vteřin už jsme tu nehodu popisovali jednomu Francouzovi s vodou v ruce. Pomalu mi kapal vodu na čočku a já ji šetrně omyla a pak šup s ní do oka. Vy, co čočky nenosíte, vůbec netušíte, jak nepříjemný je, když si čočku neomyjete v roztoku, ale ve vodě. Pálí to jak čert. Ale než jsme došli do posledního patra, viděla jsem Koloseum stejně dobře, jako ostatní.

Koloseum uvnitř

Koloseum uvnitř

Koloseum jako takové je pěkné, ne že ne. Jen to postrádá jakékoliv kouzlo. Pro mě byl hezčí zážitek projít se kolem něj večer za úplňku, když tam nebyla ani noha. Uvnitř vás Koloseum překvapí, je vážně prostorné. Zvenku vypadá menší. Až uvnitř uvěříte, že se tady konaly i lodní bitvy. Můžete si ho celé obejít a je z něj i pěkný výhled na Forum Romanum. Milovníci kamenů a různých historických artefaktů si také přijdou na své, funguje tu takové menší muzeum. A my obdivovali každý kámen (Martin to má moc rád).

Večerní procházka z židovské čtvrti do Trastevere

U želví fontány

K večeru jsme se vrátili domů odpočinout si a nabrat síly na večer. Večeři jsme tentokrát vyřešili rychle a snadno, netradičně neitalsky, na skvělém falafelu. Potom jsme procházeli kolem krásné želví fontánky na malebném náměstíčku. Želvičky v horním bazénku vypadají dost realisticky, obzvlášť v noci. Ve své době fontánu považovali za jednu z nejhezčích v Římě. Byla to velká romantika, nikde nikdo, narozdíl od dalších náměstíček s  většími fontánami. Čtvrť kolem je hodně židovská a najdete tu dost kosher restaurací.

Želví fontána

Želví fontána

Kofeinový doping v tradiční kavárně

Dostali jsme opět chuť na kávu. Vyrazili jsme do proslulého Caffé Sant Eustachio, které funguje od 30. let. Není to jen bar, sami kávu i praží a kolem přípravy dělají spoustu tajností. Já šla do mého oblíbeného marocchina (espresso s kapkou mléčné pěny a čokoládou). Martin si objednal místní specialitu gran caffé. Dodnes nevíme, kolik v tom bylo espressí, ale podle rozzářených očí a fyzické síly po vypití tohoto nápoje, to tipujeme tak na tři. Martin si mě doslova hodil na záda a najednou jsme už letěli směrem k Tibeře, odkud jsme se dostali až do Trastevere.

Víno a arancini v Trastevere

A protože po silné kávě a procházce rychle vyhládne, stavěli jsme se na arancini v místním tradičním bistru na stojáka. Arancini jsou smažené koule z rýže a rajčatové omáčky, často s kousky sýra.  Patří na jih Itálie, ale dostanete je i v Římě. Večer jsme potom zakončili v příjemném moderním vinném baru, kde zrovna probíhala rozlučka jedné Italky, která se stěhovala do Milána. A tak jsme si užili zpívající ovíněné Římany, postávající se sklenkou před barem venku.