Třetího dne ráno jsme sedli na metro a dojeli k Via Apia (staré římské silnici), odkud jsme autobusem dojeli až ke katakombám.

Návštěva křesťanských katakomb

Katakomby jsou křesťanské a najdete jich v Římě víc. Jsou to spletité uličky v podzemí, které sloužily primárně pro pohřbívání křesťanů. Pohřbívali se tu běžní lidé i papežové a byli zde také ostatky apoštolů. Vybrali jsme si katakomby sv. Sebastiana, které jsou pod kostelem sv. Sebastiana. V katakombách je chladno a nevlídno. Kupodivu tu nenajdete žádné ostatky. Když jsme se na ně vyptávali, bylo nám řečeno, že se rozplynuly v prach. Prohlídka nás moc nenadchla, což bylo způsobené spíš průvodkyní, která byla velká pohádkářka a podle slov Martina „vo tom věděla kulový“. Nicméně pracuje tam už desítky let, přesto vám tvrdí, že všechny kosti se vypařily beze zbytku a o pár metrů dál vás následovně zmate, když vám tu prezentuje jako mega atrakci kosti sv. Sebastiana.

Dokonalá cukrárna Regoli

Jedním z nejlepších míst v Římě byla určitě cukrárna Regoli. Ta se nachází nedaleko hlavního vlakového nádraží. Tady jsem snědla druhý nejlepší dortík svého života. Křehký košíček byl poctivě naplněný vanilkovým krémem a na vrchu byly voňavé lesní jahody. Lesních jahod bylo celkově všude plno a to i v Neapoli. Po sladkém jsme měli chuť osvěžit se opět campari drinkem.

Vyhlídka z pahorku Pincio nad Piazza del Popolo

Řím se rozkládá na sedmi pahorcích a mnoho z nich můžete navštívit. Obzvlášť pěkný je ten nad Piazza del Popolo, jmenuje se Pincio a vycupitáte na něj vcelku rychle. Nahoře najdete krásnou vyhlídku na celé náměstí a vidět je pěkně i Vatikán, který je nedaleko. Nahoře také začíná velký park kolem Villa Borghese, tohle místo je ideální na odpočinek. My sledovali dění kolem, bavily nás obzvlášť techniky prodejců růží, kteří umí být vážně otravní. Darují růži a potom prudí tak dlouho, než jim dáte pár Eur.

Vatikánská muzea a Sixtinská kaple

Do Vatikánských muzeí jsme měli namířeno netradičně po večeři. Sem tam dělají totiž noční prohlídky, což je rozhodně skvělý zážitek. Jsem si jistá, že bychom si muzea zdaleka tolik neužili, kdybychom šli přes den a mačkali se v davech turistů. Večer tam opravdu bylo jen pár lidí a atmosféra byla úžasná. Lístek jsme měli koupený online, problém byl ale ten, že jsme ho museli mít vytištěný. Upřímně, najít v centru Říma nějaké copycentrum, byl nadlidský úkol. Zabili jsme tím asi hodinu a půl. Prosili jsme v různých obchodech o vytištění, ale marně. Když jsme už došli k jedné tiskárně, byla vyklizená a přestěhovaná jinam. Útěchou nám byla prima kavárna s ruční výrobou sušenek, což je tu dost běžné. A potom i pochybná sicilská cukrárna, kde si Martin dal citronový sorbet, který pořádně tekl zato lízat skoro nešel. Nakonec jsme objevili fotografické centrum a tam nám lístky vytiskli.

Večeře v Římě

Zašli jsme si na večeři do velmi dobře hodnocené restaurace Maccheroni, cílem bylo ochutnat nějakou tradiční římskou „pastu“. Měli jsme dokonalé tagliatelle postrouhané lanýžem a špagety carbonara. Obojí nemělo chybu a moc nám chutnalo. Do Vatikánu jsme sjeli pár stanic autobusem.

Prohlídka muzeí

Ve Vatikánských muzeích jsme si prošli egyptskou část a pak i několik dalších sálů. Velmi pěkné bylo náměstíčko se zahradou uprostřed komplexu budov. Chvíli jsme se kochali mumiemi a dalšími relikviemi snad doslova nakradenými po celém světě a potom se šli provětrat ven. Musím říct, že i když nejsme muzejní typy, návštěva nás nadchla. Sály jsou krásné nejen svými exponáty, ale také jejich uspořádáním. Hezkou atmosféru mají muzea i proto, že hned vedle přece bydlí svatý otec. Číhali jsme, jestli ho v papučích a županu někde zahlédneme, ale ono nic.

Pro mě nejkrásnější byly malby a fresky na stropech. Krk vás tu sakra rozbolí, protože ta nádhera vás neustále láká mít hlavu obrácenou pořád ku stropu. Je neuvěřitelné, že stropy jsou jen malby a nejsou 3D, protože trojrozměrně opravdu vypadají. Jdete celou řadou nádherných sálů, téměř v každém z nich s otevřenou pusou obdivujete nejen stropy, ale také zdi. Uchvátil mě sál s obrovskými mapami. Když potom přijdete k vrcholu prohlídky, do Sixtinské kaple, už vám to ani nepřijde zajímavé a podle našeho skromného neuměleckého názoru, jsou tam obdivuhodnější a skvostnější sály. Sixtinská kaple je akorát větší, no, prostě kaple. Musíte tam být potichu a jen koukat, rozhodně nefotit. Potom už prohlídka končí a vy sestupujete po slavných spirálovitých schodech.

Vatikánská muzea určitě stojí za návštěvu a to hlavně v noci.