Vzbudili jsme se v 9 a objednali taxi přes Ola cabs. To je jako Uber, ale levnější. Cesta 20 minut 36 Kč. Vystupujem a jdem snídat. Foursquare hlásí oblíbené místo 8,5 z 10. Jsou tu samí místňáci. Žádný záchůdek. Máme vejce, bez soli, že prý ze zdrav. důvodů nedávaj sůl. Super nadýchaný bochánky a Martin má mleté masíčko. Dá si lassí, ale zjišťuje, že brčko tady recyklují :D dáme si ještě pudink, buchty, zapíjíme naší slivovicí a mizíme v díře, sloužící jako podchod a má nadpis metro (ale žádné metro to není).

Martin snídá

Kupujem si třtinovou šťávu (mňamka), prodavač jedna říká 50inr, prodavač číslo dva 40inr a tak platíme 40inr. Až na fotce u oběda si všímáme, že stojí 15 :D

Džus z cukrové třtiny

Jdeme trasu podle Lonely planet. Nevíme, proč nás to vede tak hnusnými místy a v parku je jen jedna smradlavá louže. Později, když obdivujeme soudní budovu, na které píšou central station , zjišťujeme, že jsme úplně jinde :D Navíc se tu s námi všichni chtějí fotit, jsou roztomilí! Asi jsme sympatičtí, mladí a hlavně bílí.

My a místňáci, pak chtěl jeden sólo fotku jen se mnou

Navigace podle knihy je o ničem, berem do ruky google maps a konečně obdivujeme správnou budovu soudu ve stylu „německý hrad“ (aby prý působil důvěryhodně) a super hodinovou věž, kam se nesmí, protože tam byl v roce 2008 útok. Koukáme na chlapy na ulici, jak hrají cricket a jdeme na oběd. Míjíme Zaru a Starbucks.

Odhalujeme místní komunitu pársů, Martin jim málem vlezl do svatyně, protože si myslel, že to je kavárna :D naštěstí jsem zakročila. Pársové jsou malá komunita z Persie, kterou vyhnali kdysi v 10. století muslimové a tady v Indii jsou velmi úspěšní a vzdělaní. Rodina Tata, která vlastní v Bombaji snad polovinu průmyslu, obchodů a služeb, je právě parseácká. Jako Fredie Mercury!

Já u svatyně Pársů

Jdeme na oběd do Bademiya, kdysi pouliční stánek, dnes pěkná klimatizovaná restaurace s evropským (yes!) záchodem a toaleťákem. Dávám si butter chicken a konstatuju, že u nás je butter chicken jen ohřátá tomatová omáčka. Tady je pikantní a hnědý. Restaurace je drahá. Oproti jiným místům. Ale po přepočtu zjišťujeme, že jídlo je za 120 Kč.

Toto je na rozloučenou, svěží fenyklové a v cukru

Horký ananasový dezert ❤️

Odpočíváme v botanické zahrádce/parku. Dáváme kafe ve Starbucks a máme pocit luxusu. Tady se musí scházet top Bombajská smetánka, pro normálního smrtelníka je to mega drahý. Tak hned vedle prodává hedvábí Hermés, takže jsme v nějaké posh čtvrti. Vyrazili jsme na cestu k moři, k hlavní památce – Gate of India. Postavili ji tu Britové. Je to prostě takový oblouk hned u moře.


Mysleli jsme, že uvidíme nějaké turisty jako my, ale nic. Všude hromady Indů a největší atrakcí kromě oblouku jsme tu byli právě my. Na fotku s náma se dokonce stála fronta! Vyfotilo se s námi asi 20 různých lidí a protože stále chodili další, museli jsme normálně zdrhnout.

Skočili jsme do taxíku a odjeli zpět na hotel. Odpočinek a potom večer ve sky baru. 35. patro hotelu For Seasons, má krásný výhled na vedlejší slum, moře a zbytek města. Tam je teprve poznat, jak je Bombaj extrémní. Dojeli jsme stylově nejlevnějším taxikem, pidi Suzuki nás vyložilo před recepcí a hned tam byli hoši, otevřít nám dveře. Ty Martinovy se ale zasekly :) Alkohol je tu drahý a drinky stojí 3x více, než menší jídla na baru. Smůla byla, že bylo oblačno a v období monzunů tu je plachta, přes kterou není tak pěkně vidět. Ale měli akci 1+1 drink zdarma :D, měli jsme i něco malého k jídlu, potěšilo. A ty toalety! Nádhera, protože to je tu obvykle fakt problém.