Někdy v březnu jsme se dozvěděli, že se náš kamarád Adam chystá do Londýna. A protože má sebou brabantíka Arthura, letět nechce. Psi to totiž s cestováním nemají snadné, potřeboval se do UK dostat nejlépe autem. Skvělá příležitost, jak zase po roce navštívit Londýn. Hned sme byli oba pro, pořád jsme přemýšleli kam na jaře vycestujeme. Už to skoro vypadalo, že s mým pupkem v 7. měsíci zůstaneme doma :)

 

Autem do Londýna Eurotunelem

A tak jsme koncem dubna vyrazili na večer z Prahy směr La Manche. V Octávce zajímavé osazenstvo, dva muži, co řídili a krásně se střídali, jedna blondýna + děťátko v břiše, 2,5 letý kluk a k tomu ještě Arthur. Koupili jsme si cestu vlakem Eurotunelem, na 7 hodin ráno. Na odjezdu jsme měli pocit, že jsme tam úplně sami. Tedy nikde nikdo. V Eurotunelu se nic moc dělat nedá, smíte vystoupit z auta a dojít si na toaletu. Jinak jsou vagony prostě taková garáž. Je to ale dobře rychlé, za 35 minut jste v UK, ale musíte tu být předem ideálně 45 minut. Ale je to snažší a hladší průběh oproti trajektu, který se plaví přes dvě hodiny.

Eurotunel

K ránu jsme dorazili do UK a posnídali kdesi u dálnice před Londýnem. Zdejší „žrádelna“ skýtala mnoho fajn možností na zdravou i pořádně tučnou snídani. Martin s Adamem a Adámkem zvolili full engslish breakfast a já si tam ujídala vločkovou kaši. Ty britské vločky jsou prostě strašně dobré, jemné. Protože bylo pondělí ráno, provoz byl dost hustý a navíc se šíleně ochladilo.

Přijeli jsme z českých tropů, abysme ráno šlapali loužemi v 10 stupních. Konečně zažiju Londýn s deštěm, ten se mi tu vždycky vyhýbal. Pokračovali jsme a konečně přijeli do Londýna, cílem byl Fulham, který se nachází na západ od centra. Tam jsme vyložili Adama. Protože bylo teprve ráno, vznikla krásná příležitost se ještě ve Fulhamu zdržet před přejezdem zpět do Greenwiche (jihovýchodí Londýn), kde jsme měli bydlet. Zašli jsme tedy na kávu do Local Heroes, jedné z oblíbených kaváren z výběrovou kávou. Potom nás čekal přejezd přes Londýn. Zácpa poměrně dost, ale my si to docela užili. Kochali jsme se. Londýn připomínal vlastně takové velké staveniště, všude se něco buduje. Architektura tady? To je pořád na co koukat, neuvěřitelně mě tu baví jen tak jezdit bloumat a prohlížet si „baráky“.

Ubytování v Greenwichi

Do Greenwiche jsme dorazili někdy lehce po poledni. Ubytování bylo opravdu autentické, u anglické rodiny v klasické vícepodlažní vile přímo vedle Greenwichského parku jen pár minut od poledníku. Dům měli velký, nastěhovali se v 70. letech a dnes, když dcery odrostly, je jim velký. Náklady jsou nemilosrdné a tak se vymyslel krásný plán, jak mohou zůstat dál v domě a utáhnout to finančně. Několik ložnic pronajímají přes AirBnb.

Greenwichský park

Vyrazili jsme z kopce dolů do města na jídlo, nakonec jsme si dali burger a hranolky, řetězec Honest burgers má fakt perfektní menu a moc nám chutnalo. Další zastávkou bylo Greenwichské námořní muzeum. Greenwich je totiž celkově hodně námořnická čtvrť, protože tu taky „kotví“ historická loď Cutty Sark a byla zde škola mořeplavectví. S Adámkem jsme v muzeu hned vlezli do úplně úžasného prostoru pro děti, tedy spíš do velkého dětského prostoru, kde je tuna atrakcí, vše ve stylu moře a lodí. Nejkrásnější byl dětský rybí trh a přikládání uhlí do kotlů „lodi“.

Domů jsme dorazili kolem páté. Martin se šel prospat a já si s Adámkem mohla sednout dole v obýváku. Naši domácí měli v obýváku tři obří bedny hraček. Mají totiž asi 8 vnoučat a byli moc milí, nechali tam Adámka pohrát. Takže ne, druhý den Adámek rozhodně nechtěl nikam jít a některý věci sme si museli vypůjčit až nahoru do ložnice.

Ubytování Greenwich