Ráno jsme se vzbudili a z postele pozorovali krásný výhled na Istanbul. Bylo lehce pod mrakem a my se vydali na snídani. Tu jsme měli v hostelu kousek od místa, kde jsme se ubytovali. Snídaně to byla sice každý den stejná, ale chutná. Tak jak snídají nejspíš i běžně Turci. Výborné černé olivy, slaný sýr a čerstvě napečené bochánky. K tomu vejce, trocha zeleniny a nebo domácí džem.

Snídaně v hostelu

Turecká snídaně v hostelu

Vyhlídka na Istanbul z Galatské věže

Jako první jsme zavítali vzhůru na Galatskou věž. Vyjedete tam výtahem a výhled je vážně krásný. Tam nahoře si plně uvědomíte, jak je Istanbul obrovský a vlastně ani nedohlédnete na jeho konec.

"Tužka" = Galatská věž

„Tužka“ = Galatská věž

Tohle je ta metropol, kde žije 14 milionů lidí. Na věž doporučuji vydat se spíš k večeru, nebo když je opravdu dobré počasí. My jsme tam byli za šedého dopoledního rána, což není až taková nádhera. Ve věži je také pěkná restaurace, kde můžete strávit velmi romantický večer.

Istanbul z Galatské věže

Istanbul z Galatské věže

Procházka dolů a ochutnávka tureckých dezertů

Cestou od věže jsme objevili příjemnou kavárnu Cherrybean, kde měli i vlastní pražící stroj. A protože začalo lehce pršet, posilnili jsme se kávou a až potom se odkutáleli dolů k přístavu. Tam jsme ještě sehnali místní datovou simku, aby byly ty internety vždycky s námi. Jako další zastávku jsme vybrali místní tradiční cukrárnu Güllüoğlu, kde jsme ochutnali turecké sladkosti. Ty se vyznačují obvykle tím, že jsou opravdu dost sladké a my Češi je známe z Řecka, kde dělají téměř stejné. Takže baklava na sto způsobů a různé medovo-oříškové dezertíky.

Výber tureckých dezertů, baklava

Turecké sladkosti v cukrárně Güllüoğlu

Přístav a rybí trh

Rybí trh Istanbul

Grilované ryby v housce: „balik ekmek“

Dostali jsme se ke Galatskému mostu, který vede přes Zlatý roh (zátoka). Most je velmi zajímavý, protože v prvním patře jsou restaurace a nad nimi jezdí auta, tramvaje a ryby tu chytají rybáři. Ty potom své úlovky rovnou prodávají místním restauracím. Na rybím trhu si můžete dát místní čerstvé ryby grilované a v housce, či na jiný způsob. Koupili jsme si rybí sendvič, sedli si na břeh a pozorovali rybáře chytající rybky.

Chytání ryb na Zlatém rohu

Turek chytá ryby z mostu

Z mostu je pěkný výhled na město, „vystoupíte“ z něj hned u Nové mešity (Yeni Cami).

Nová mešita Istanbul (Yeni Cami)

Nová mešita u Galatského mostu

Suleymanova mešita a čtvrť pásků

Vydali jsme se od nábřeží podél Zlatého rohu a vystoupali křivolakými uličkami až k Sulejmanově mešitě. Cestou jsme viděli ony typické nákupní mini čtvrti, ve kterých jsou krámky jednoho typu soustřeďovány přímo jeden vedle druhého. Takže jsme procházeli čtvrtí domácích potřeb, potom přišla čtvrť s koženými pásky a nakonec těsně pod mešitou nás nejvíc zaujala čtvrť se sponami do pásků. Vážně to jsou obchody, kde nic jiného, než sponu nedostanete. A mají jich tu snad miliony.

Cestou jsme potkali pana zelináře. Výhodou v Istanbulu je, že na každém kroku můžete koupit spoustu ovoce. I ovoce přímo k jídlu  a to za pár korun. Tady jsme koupili specialitu, totiž erik – malé zelené blumy, které se jedí nezralé a dokonce se solí. Chutná to vážně dobře :)

K mešitě jsme dorazili zrovna v době, kdy probíhala modlitba a nebyla veřejnosti přístupná. Prošli jsme si tedy parčík a kochali se překrásným výhledem. Mešita je na kopci a tak krásně vidíte na Zlatý roh a Beyoglu – čtvrť s Galatskou věží.

17146814753_1470886701_z

Sulejmanova mešita

Pozdní oběd v místním stylu: lokální klenot!

Zamilovali jsme se do jedné malé restaurace, kterou jsme objevili díky článku jednoho Turka, který doporučoval nějaká autentická místa. A tak jsme se ocitli v maličké světlounké místnůstce, kde se o hosty staral sám majitel. Totiž asi 90ti-letý pán, který kmital z kuchyně a nosil na stoly spoustu jídla. Dorozumět se nebylo snadné, pomohly obrázky a místní hosté, co nám rozuměli. A pak to přišlo, na našem stole se začaly objevovat nejrůznější dobroty a místní speciality.

Hostina v tureckém stylu

Oběd v Karadeniz Pide, nedalko Sulejmanovi mešity

První jsme dostali slaný jogurtový nápoj Ayranzelené papričky rovnou z grilu. Potom dorazil čerstvý horký chléb, na který sme si rozdělali máslíčko a naplnili ho čerstvě nastrouhaným sýrem. Potom ještě salát, mleté maso köfte s bulgurem a hlavně úžasný lahmacun a pide (obojí je něco jako masová pizza). Hodovali jsme, byla to hostina nevídaná. Dopít sklenku Ayranu se ukázalo být chyba, protože nám ho okamžitě znovu dolili a pak nám nechali na stole celý džbán. Všechno to chutnalo opravdu báječně, naším favoritem byla právě ona tenká masová „pizza“ lahmacun i pide. Dojedli jsme a sotva jsme funěli, když na stůl dorazil čaj od venkovního prodejce, prostě ho tu outsourcují. Místo se nám natolik líbilo a nedařilo se nám objevit žádné podobné, že jsme tu skončili i poslední den. Nešlo to jinak :)

Trh s kořením a Nová mešita

Valili jsme už zpět odkud jsme přišli, z kopce směrem k trhu s kořením. Prošli jsme čtvrtí praček a ocitli se v rušné živé uličce plné místních prodejců, která ústila na onen trh. Člověk neví, co v vnímat dřív, voňavá koření, všude spoustu lákavého ovoce, ořechů, krámky s mýdlem, provazy… nádhera! Dobré sednout na nějakou stoličku a dát si čaj a jen to tak chvilku pozorovat. Čím blíž jsme byli hlavní části trhu, tím vyšší byly ceny prodávaného zboží. Vyplatí se jít skrze trh dozadu i ven za něj, ceny jsou tam daleko přívětivější a někdy věci taky o polovinu lacinější. Ale stejně záleží na tom, co si jak usmlouváte. Smlouvat je tu slušnost!

Istanbul trh s kořením

Trh s kořením

Došli jsme až k Nové mešitě, kde jsme si dali trochu oraz. Uvnitř jsme si sedli na měkoučký koberec a poslouchali muslima, jak káže a barvitě ostatním mužům poblíž vypráví. Nerozuměli jsme nic, ale byl to hezký zážitek. Turisté smí bohoslužby sledovat z povzdálí, ze speciálních „turistických ohrádek“. Ženy mohou do mešit kryté, k vypůjčení je tu pro ně vždy šátek.

Nová mešita v Istanbulu

Nová mešita

Na večeři v Galatské věži

Večer jsme strávili nádherným výhledem na město. Povečeřeli jsme přímo v Galatské věži, kde je vcelku kvalitní restaurace. Hodí se pro speciální příležitosti, třeba když vás muž požádá o ruku, jako právě mě :) A co jsme jedli? Martin ochutnal místní specialitu, těstoviny Manti s jogurtem a jehněčím a já měla salát s hovězím steakem. Po večeři ještě dorazil turecký pudink se sekanými pistáciemi a turecká káva v působivém stříbrném servírování.

Večerní výhled na Istanbul

Shrnutí a dojmy z prvního dne

  • Istanbul je obrovská a hodně rušná metropole
  • Dá se tu vážně skvěle najíst
  • Istanbul je malebný, plný kopečků a tudíž i krásných výhledů
  • Turci jsou příjemní, vůbec se nevnucují a to ani na trhu
  • Dá se tu pohybovat klidně po svých, člověk toho docela dost nachodí ale o to víc pozná
  • Mešity jsou velmi příjemná místa, která fungují tak trochu jako obývací pokoj a ideální místo pro zastavení se a mentální odpočinek
  • Turecké záchodky jsou bomba věc a je jich všude dost
  • Po snědení nezralého ovoce (erik) bříško nebolí -> asi mýtus :))

>> Předchozí díl: cesta do Istanbulu a první večer

>>  Co ochutnat v Istanbulu