Druhý den jsme měli v plánu klasické istanbulské památky. Tedy Sultánův palác Topkapi, Modrou mešitu a Hagia Sofiu plus potom projít Grand bazar. Celé to nakonec dopadlo trošku jinak, protože jsme odmítali čekat ty neskutečné fronty s ostatními turisty.

Tulipánové království pod Sultánovým palácem

Protože byl konec dubna, zastihli jsme v Istanbulu něco vážně překrásného. Totiž každým jarem tu vykvetou tisíce tulipánů. Turci je milují a je to jejich symbol. Na tulipány jsme natrefili v zahradách Gülhane pod palácem Topkapi. Je to vůbec velmi krásný park, moc se nám líbil, prohlídka nám zabrala skoro hodinu, protože jsme si tulipány fotili.

17772001721_138bceff06_z

Pokračovali jsme směrem k sultánskému paláci Topkapi, kde jsme na nádvoří potkali opravdu dlouhou frontu čekajících turistů a tak nějak jsme ztratili chuť jít dovnitř. Raději jsme pokračovali v objevování Istanbulu. Byl krásný den a sluníčko pěkně svítilo. Tak jsme si koupili jeden a pak i druhý simit a na lavičce na náměstí u Modré mešity si ho vychutnávali.

Hagia Sofia bez atmosféry

Tohle byla jediná památka, kde jsme frontu zkousli a opravdu si počkali (asi 35 minut). Vstupné je na turecké poměry dost drahé a upřímně, uvnitř to bohužel nemá žádnou zajímavou atmosféru. Krade jí přelidněnost a mám dojem, že nejspíš taky prohlášení tohoto bývalého kostela/mešity za muzeum. Když to byl kdysi jeden z prvních byzantských chrámů a později mešita, muselo to být uvnitř o dost působivější. Prohlídku jsme měli tedy hotovou raz dva.

Hagia Sofia chrám v Istanbulu

Zvenku chrám určitě nepatří mezi ty nejkrásnější, ale uvnitř najdete okouzlující fresky na zlatém podkladu a speciální na chrámu je, že kombinuje prvky raného křesťanství s pozdějším islámem. Ve spodním patře probíhala pěkná kaligrafická výstava muslimského umění. Muslimové nesmí Boha zobrazovat, ale mohou psát, využívat barvy, tvary a to je jejich mistrovství.

Snad nejlepší na celé Hagia Sofia bylo, že se tam Martinovi podařila vyfotit nádherně jedna z istanbulských koček. Koček se tu toulá po městě spousta a většinou jsou moc krásné.

Kočka z Istanbulu

Procházka a Grand bazar

Po Hagia Sofia jsme vyrazili směrem dolů k moři, kde jsme objevili docela náhodou příjemný krytý trh se vším možným. Ceny tam měli obchody často pevné a podobalo se to více tomu, na co jsou zvyklí Evropané. Hlavně tu bylo ticho a klid, na Istanbul nezvyklé. Potom jsme se vydali směrem na Grand bazar, ono obrovské kryté tržiště, kde seženete úplně všechno.

Grand bazar v Istanbulu

Grand bazar

Tohle místo nás spíš zklamalo. Některé části byly poloprázdné, v ostatních panoval turistický ruch a prodej nezajímavých věcí. Ceny poměrně vysoké (turistické) oproti okrajům trhu s kořením, který jsme prošli den předtím. Zboží pofiderní, nepodařilo se nám najít jediný autentický obchůdek, kde by měli pěknou a kvalitní koženou peněženku. Mají tu totiž jen ty od Armaniho, Versace apod. za skvělé ceny… Raději jsme proto našli jídlo, abychom poobědvali. Nic jsme tu nekoupili. Měla jsem pocit, že bez rodilého průvodce je to tu jako hledat jehlu v kupce sena a jsem přesvědčená, že místňáci tu stejně nic nekupují, je to pro turisty.

Dali jsme si v areálu tržnice kebab. Nebyl levný, ani extra dobrý. V Istanbulu jsme jich příliš nevyzkoušeli, takže platí, že nejlepší kebab jsem jedla v Drážďanech :) Potom jsme se motali uličkami venku kolem bazaru a dali si odpolední nakopávač, černý turecký čaj. Vlastně nechutná moc dobře ale prostě to tu bez něj nějak není ono.

Vyhled na Beyogl

Výhled na Galatskou věž cestou zpět

Před návratem zpět na pokoj jsme ještě stihli jednu příjemnou kavárničku na břehu Zlatého rohu za rybím trhem. Martin si dal tureckou kávu a já srkala Ayran, místní jogurtový nápoj, který jsme si moc oblíbili a denně ho pili několikrát.

Výhled na Bospor

Podvečerní výhled z našeho pokoje na Bospor

Po podvečerním odpočinku jsme se vydali na večeři a projít se. Nešli jsme daleko, jen po naší čtvrti kolem Galatské věže, která v noci krásně svítí. U věže je restaurace Kiva, kde mají velmi dobré jídlo a je tak trochu modernizovanou tureckou lokantou (jídelnou). Můžete si vybírat z aktuálně navařených jídel, které vám donese na stůl obsluha. Nevěděli jsme moc, jak to funguje, takže ve výsledku jsme ochutnali od všeho trochu, což kdoví proč, bylo podivně drahé. Jídlo bylo ale opravdu výborné, prakticky všechno, co jsme si dali, nám chutnalo a mohli bychom to jíst pořád. V Turecku si na své přijdou i vegetariáni.

<< Předchozí den