Podařilo se. Mám pas (to bylo těsné!) a máme víza do Bombaje. Míříme na indickou svatbu. Říkáme tomu druhé líbánky, prvně necháváme doma naše „miminko“. Podmínky jsou příznivé, v Istanbulu záplavy a v Bombaji, to nejlépe vystihla Mamta (nevěsta): „its fucking raining.“ V Indii v létě mají období dešťů.


Je 6:30 a my jedeme na letiště. Kdyby bylo na mě, jedu o hodinu později, ale tak proč neposnídat v Master card lounge, že? Na 7 dnů máme 2! kufry, 22 kilo. Martin musí mít svůj, asi se mu minule nelíbily dubovky, co trošku káply do kufru :D


Letíme s Turkish airlines. Při zkouknutí fronty na odbavení kufrů už nelituju, že mě Martin vytáhl z postele tak brzo. Snídáme v Mastercard lounge a dobíjíme telefony. Pozorujeme letadla, voláme mamince a řešíme práci.

Letěli jsme s Turkish airlines. Velká spokojenost. Dali nám teplou bagetu a bublaninu, i napít. V Istanbulu na Atatürkově letišti jsou velké fronty na kontrolu, čekali jsme asi 40 minut. A pak už rychle ven, metrem na oběd do naší oblíbené Karadeniz pide restaurace. Byli jsme tu před 2 lety a našli ji o kus dál, ve větším. A pořád tu obsluhuje ten starý milý pán!


Vyšlápli jsme potom kopec a dali si jako tehdá boze v místním bizár boza podniku, co funguje už víc než 150 let. A šup metro a zpět na letiště. Istanbul je krásný a metro mají eňoňůňo. Do letadla jsme šli před osmou.
V letadle jsme zkoukli film Pasažéři a Martin potom koukal na Bollywood movie. Moc se mu líbil! Jídlo skvělé. Servis perfektní. Turkish airlines jsou super a reklamu jim dělá sám S. L. Jackson. Přistávání trvalo asi půl hodiny, kroužili jsme kroužili.


4 ráno: Indie na nás prvně dýchla smradlavým vlhkým kobercem na letišti. Chodby jsou dlouhé a útulné, navíc extra krásné, protože tu mají úžasné umělecké instalace. Kontrola víz a vstup do země ok, trvá to chvíli a mě se zase nedařilo sejmout otisky. Úředníkům není rozumět, protože mumlaj a jsou to mračouni. Letiště má krásnou příletovou halu kde jsme vyzvedli kufry a udělali hygienu. Vodopády, palmy a estetika. A navíc voda v pítku ošetřená UV. Po těžkostech s wifi bereme Uber a mikro Suzuki nás a dva další Indy (?!) bere do města. Strašně strašně leje. Jedeme skrz trh kde chlapi nosí na zádech pytle jídla. Krávy v naší ulici 5x a asi tak tisíc holubů na jednom malém domečku.


V hotelu Kumkum odhazujeme kufry.  Jíme omeletu a užíváme wifi. Pokoj dostáváme o několik hodin DRIVE. Martin jde pro simku do Vodafonu, proces trvá hodinu. Chtěji pasy viza fotku. Za 165 Kč máme 7 giga dat. Fukční ovšem až za tři další hodiny.

Vyzvedává nás ségra nevěsty a jdeme kupovat oblečení na svatbu. Sárí pro nás mají, ale potřebujem oblečení na večírek.


Indické oblečení! Vybíráme a necháváme vše doupravit. Vyzvedáváme potom, co Martinovi koupíme kožené pantofle, ze kterých má radost nejen proto, že vyšly na 180 Kč. Večeřeli jsme dosu s kokosovým chutney a dali si lasí.