Třetí a čtvrtý den na Bali byly ve znamení výletů v okolí západní a střední části ostrova. První trh se street foodem, boj s mravenci i koupání na úžasné opuštěné pláži. Výlet k dalšímu chrámu až tam, kde je mlhavo a zima.

Pohádkové probuzení u Soka beach

3. den na Bali

Probuzení v Soka Indah bylo jako se probudit v pohádce. Z postele výhled obrovským oknem přímo do zahrady. Zahrada plná nádherných stromů a voňavých květů. Moře a lákavá pláž pár kroků ze zahrady. Bydlení za 100 Kč na noc, místo vážně podivné. Kdysi to tu bylo asi plné turistů, ale ty doby jsou dávno pryč. Resort bungalovů pomalu chátrá a posledními návštěvníky jsou Jávští cestovatelé, kteří jezdí do místního muzea soch bohů.

Bali Soka bungalovy

Výhled z našeho bungalovu v Soka Indah

Nejdřív jsme se vydali prozkoumat pláž a pak zašli na snídani. Dala jsem si výborný melounový, čerstvě vymačkaný džus a potom přišla věhlasná nasi goreng. Na Bali se jí rýže pořád a taky se snídá. S vejcem a smaženými krevetkami, případně kousky kuřete, chutná báječně a vy si rychle na takovou snídani zvyknete. Po snídani jsme se odebrali na pláž, kde jsme jen tak relaxovali a koupali se. Spíš teda hopkali ve velkých vlnách. Pláž byla nádherná, dlouhá, s černým pískem, který se ve slunci pohádkově stříbřil. Na pláži jsme potkali jediného člověka, rybáře. A kraby, těch tu byla spousta, od malých, až po větší červené.

Pláž Balian a večeře na trhu v Antapu

Jak jsme nesurfovali a potkali krásné voly

Po krátkém odpočinku od vody jsme se vydali prozkoumat okolí. Vjeli jsme do nádherných palmových hájů, kde se pásly překrásní voli. Dojeli jsme až na pláž Balian, která je oblíbená mezi surfeři. Ptali jsme se, kdo nás může naučit surfovat. Poslali nás do lesa, kde jsme našli chatku týpka, který tu žije a prý je to místní surfařský guru. Ptali jsme se co a jak a usoudili, že surfování nedáme, protože by to chtělo alespoň 2-3 dny vyhrazené čistě na to a my prefereovali cestování.

Pasoucí se voly

Pasoucí se voli v palmovém hájku

Super street food v Antapu

Večeře v Antapu byla dokonalá. Můj první pouliční trh plný jídla. Na co si vzpomenete. Polévky, smažené kuře a moje dvě nejoblíbenější jídla vůbec – vepřové satay s arašídovou omáčkou a rýží. Na závěr tlustý lívanec plněný kokosovým mlékem, čokoládou a arašídy – terang bulan. Ten byl tak velký, že jsme ho nedojedli, což nám na druhý den pěkně zavařilo, když jsme si lívanec odvezli do bungalovu.

To je on, nejlepší lívanec!

Ceny jídla víc než přívětivé. Klasická jídla kolem klem 30 Kč, lívanec taky kolem 30 Kč. Na trhu jsme se setkali s dalším surfařským guru z Austrálie (sehnat učitele je tu hračka), který si tu povídal s týpkem, co měl zvláštní angličtinu, jakoby povědomou. A tak jsme poznali prvního Čecha na Bali, který se tu potuloval mezitím, co jeho rodina si užívala pohodlí v nedalekém resortu.

Ranní boj s mravenci

4. den na Bali

Je ráno a já jdu do koupelny, vracím se rozespalá do postele. Lehnu a něco mě šimrá na noze. Byl to mraveneček a za ním hned druhý mraveneček. Tak spím dál. Slyším zvláštní šum a tak se mi zdá, že tu nejsme sami. Skočím nasadit do koupelny čočky a až poté pochopím, co se děje. Náš lívanec přes noc přilákal do našeho bungalovu celé mraveniště. Tolik mravenců jsem do té doby viděla jen v lese v mraveništi. Byli tu všichni. Malincí zrzaví i černí s mega kusadly.

Co teď? Jediná možnost byla vyhodit lívanec ven. Jenže než mravencům dojde, že je pryč tak to chvíli trvá. Rozhodla jsem se proto popadnout koště a mravence vymést dveřma ven. Nelíbilo se jim to a dělalo to asi i pozdvižení, protože mi na pomoc dorazili dva uklízeči, kteří mi podali takový ten jedovatý sprej. Nechtěla jsem je zabíjet. Stříkla jsem jen aby se neřeklo a dál vymetala. Boj trval asi 45 minut a pak jsem si uvědomila, že je to marné a že nejlepší bude prostě nechat je odejít. Tak jsme odešli na pláž čekat, až mravenci opustí naší chaloupku a sežerou si lívanec venku. Do hodiny byli pryč.

NIKDY, nikdy nenechávejte cokoliv sladkého ani přírodního (třeba ani krém na obličej) v chatce. Budou tam. Najdou si to a sežerou vám to. A poštípou vás!

Výlet do chrámu Pura Luhur Batukau a návštěva místňáka

Na návštěvě

Ráno jsme naskočili na náš skůtr a vyjeli směr Tabanan. V plánu bylo navštívit jeden z paláců ve vnitrozemí a také se cestou pokochat rýžovými políčky. Zastavili jsme se na skok u jednoho místňáka – Patrikova známého, který má při silnici posilovnu, benzinku a dílnu na opravu motorek. Pohostil nás čajem a papájou s chilli pastou, což je místní oblíbená dobrůtka. Ukázal nám svůj krásný dům s krásnou ženou a dětma s tchýní. Dům byl celý z bílého kamene, na dvorku v kleci chovaný pejsek a různí ptáčci. Na Bali jsou ptáčci vůbec oblíbení. Prodávají se tu ve speciálních obchodech a bohužel se jim občas uměle dobarvuje peří.

Na cestě

Na cestě k chrámu v kopcích. Před námi frčel k chrámu nejeden hindu, typicky obřadně oblečen do bílé.

Potom už jsme projížděli mnoha vesničkami a cesta před námi pozvolna rovnoměrně stoupala. Chrám je na totiž úpatí sopky Gunung Batukau (ta má 2 276 m a dá se na ní udělat tůra). Vypadalo na pořádný déšť, nebe před námi se zatahovalo a se stoupáním se začalo pořádně ochlazovat. Tušila jsem, že konečně přijde řada na naše pláštěnky. Po krásných rýžových polích jsme vjeli do bambusových lesů. Místní bambusové stromy byly neuvěřitelně mohutné. Ze země všude kolem vás trčí stovky obřích „tyčí“, které sahají snad až do nebe.

Příprava na obřad

Příprava na jednu z mnoha hinduistických ceremonií

Prohlídka chrámu

Do chrámu Luhur Batukau jsme přijeli, když zrovna začínalo pršet. Chrám ukrývá několik svatyní, pro ducha hory a také pro okolní jezera. U vstupu nám ale hned zapůjčili kromě šátků (sarungů) na zakrytí i velké deštníky. Do chrámu nesmí ženy s menstruací, ani blázni, což se můžete dočíst v manuálu na ceduli před vstupem. V chrámu panovala vznešená atmosféra, protože tam skoro nikdo nebyl. Chrám Luhur Batukau je na úpátí hory a tak tu máte pocit, že jste na konci světa. Od hory, kterou ani nevidíte, se jen valí obrovské mraky nacucané ochlazujícím deštěm. Chvíli jsme v areálu spočinuli, prošli si zahrady a šup zpátky do tepla dolů směrem k Ubudu.

Po cestě jsme se ještě zastavili u pramenů, v překrásném areálu zahrad s bazénky. Vytékají tu totiž speciální teplé prameny a tak jsou tu vybudované malé lázně. Také jsme se dobře najedli. Na chodníku v jedné vesničce dělal pár manželů na grilu moje oblíbené satay. Jinde jsme si nechali namíchat ovocný salát s chilli. Do něj se ale přidává také výrazná krevetová pasta, což nám moc nechutnalo.

>> 5. den na Bali, Ubud a ztráta v džungli

>> Bali informace a shrnutí příspěvků