Čtvrtý den nás čekala prohlídka kulturního centra Bali, města Ubudu a  taky dlouhá cesta na sever ostrova, přes sopku Batur. Byl to velmi intenzivní den, plný neočekávaných zvratů a neplánovaného toulání se skútrem kdesi po džungli.

Okouzlující Ubud

Třetího dne večer jsme dorazili za tmy do Ubudu (na Bali se poměrně brzo stmívá). V Lonely planet jsme vybrali pár míst na ubytování. Vyšlo hned první z nich, ke kterému jsme měli blíž. To místo mělo stejně zajímavou atmosféru, jako celý Ubud.

14208514604_d3e281c113_z

Ubytování v Ubudu (Agung cottages)


Ubytoval nás starý pán, do pokojíčku nás vedl rozlehlou a terasovitou zahradou. Pokoj měl úžasnou terasu a první, co vám vyrazilo dech, byly samotné, ručně vyřezávané dveře a ozdoby kolem. Snídaně byla ráno dokonalá, na terase. K výběru byla omeleta a taky pančak – banánová palačinka, o kterou jsem se hned hlásila. K tomu pořádně silný černý čaj. Den začal moc dobře a my měli v plánu se v Ubudu zdržet tak do dvou hodin odpoledne a potom přejet 80 km na sever do resortu, kde nás čekal zbytek výpravy.

Prohlídka Ubudu

5. den

Město Ubud je velmi zvláštní. Těžko poznáte, kde začíná a taky se v něm nedá moc dobře zorientovat, protože tu chybí nějaké výrazné budovy, nebo kopce. Jeho atmosféra je ale jedinečná. Je to město umělců a těch nejlepších řemeslníků. Ti se sem sjížděli už kdysi dávno, aby zde vyráběli ta nejkrásnější díla, především ze dřeva. Dnes sem míří milovníci kultury a umění. Je tu spousta turistů, což zapříčinila hodně kniha a film Jíst, meditovat, milovat. A tak pokud se někde na Bali cítite trochu jako na západě, tak je to právě v Ubudu. Místní podniky připomínají ty u nás jak stylem, tak cenou. Módní butiky, kavárny a restaurace – těch je tu nespočet.

Ubud

Ubud – Puri Saren Agung

My si začali procházet město a brzy jsme poznali, že se tu budeme chtít zdržet rozhodně déle. Navštívili jsme spoustu obchůdků. Téměř v každém z nich najdete originální zboží, které to do krámku nemělo od výrobce vůbec daleko. Nakupuje se tu moc dobře. Obzvlášť třeba šperky, keramika, umění, kameny a minerály, koření a místní batika. Ceny jsou pořád vcelku výhodné, i když je tu na Bali dost draho.

Kromě obchodů jsme navštívili ze zvědavosti Starbucks, kde měli moc pěkný obraz z kamenů. V obchůdku s koktejly jsme nakoupili kešu ořechy v marinádě a celozrnné tyčinky, ideální na svačinu a výlety. Na obědě jsme se ocitli v restauraci Warung schnitzel s krásným vyzdobeným interiérem, kde dělají vážně smažené řízky. A jejich toaleta je tak velká a krásná, že vypadá jak obývák.

Rozloučení s Ubudem

Bylo asi půl šesté večer, když jsme nasedali na motorku. Pána domácího jsme se ptali na nejlepší cestu na sever. Když zjistil, kam se to chystáme jet, chytal se za hlavu a naříkal, že nemůžeme jet tak daleko a tak pozdě večer. Pro Balijce je urazit i třeba 30 km velká vzdálenost, natož když jim povíte, že na skútru jedete 80 km na druhou stranu ostrova přes sopku. Nenechali jsme se odradit a vyrazili. Cesta z Ubudu byla nádherná, lemovaná samými dílničkami s tunou dřevěného nábytku a doplňků do bytu.

Ztraceni v pralese

Byla tma a cesta dobře ubíhala. Blížili jsme se opět ke kopcům, konrétně k sopce Batur (1717 m). Vystoupali jsme tak vysoko, že už byla na skútru dost zima a tak jsme vytáhli pláštěnky pro zahřátí. Najednou jsme se ocitli v obrovské husté zácpě. Ze tmy na nás kromě světel skútrů zářili i samotní hinduisté, oblečení obřadně do bílého. Měli evidentně namířeno na další z mnoha ceremonií. Byli jich snad stovky. Kousek dál jsme zjistili, že projíždíme kolem druhého nejvýznamnějšího chrámu na Bali – obrovského Ulun danu batur. Když se provoz uklidnil a my objeli polovinu sopky, začali jsme bloudit. Podle navigace se nám nedařilo trefit správnou silnici. Tma byla jako v pytli.

Věděli jsme akorát směr a že musíme sjet k moři dolů. A tak jsme jeli, navigovala jsem. Ovšem v noci uprostřed džungle se mi moje jindy tak oblíbená taktika „jet po směru“ nevyplatila. Silnice se nám doslova úplně ztratila před očima. Z běžné okresky jsme se dostali na úzkou asfaltku. Sjížděli jsme obrovský sešup kamsi do lesa. Bylo jasné, že jet zpět by znamenalo tlačit motorku do kopce.  A benzinu nám taky ubývalo. Byla jsem vážně přesvědčená, že to ale půjde projet. Tedy do chvíle, než asfaltka skončila a my jeli jen po udusané cestě. A i ta za chvíli úplně skončila oraništěm. V lese a ve tmě.

20140425_IMG_9395

Cesta z džungle

Ale ty hvězdy byly nádherné! Představte si ohromující ticho a hvězd 10 x víc, než vídáte u nás doma. No museli jsme se vracet. Rozjeli jsme skůtr naplno a ten nás i přes plnou zátěž a zavazadla nezklamal. Vyjeli jsme zpět na poslední okresku a dohodli se, že nebudeme sjíždět z žádných hlavních silnic. Pak už jsem moc nenavigovala. Podařilo se nám po okresce sjet až k moři, kde jsme se už krásně napojili na hlavní pobřežní silnici táhnoucí se ze západu na východ, do našeho cíle – Kubu. Můj nocleh ale nebyl vůbec jistý. Neměla jsem rezervovaný pokoj na hotelu a tak jsem netušila, kde že to vlastně nakonec složím hlavu.

 

Do Relax Bali jsme dorazili kolem 11 večer. Když mi na recepci řekli, že mají pro mě bungalov, byla jsem moc ráda, že jsem nemusela shánět něco jinde, v okolí toho totiž moc nebylo. Za silného deště mě ta milá a usměvavá balijská slečna odvedla bydlet. Jakmile jsem uviděla ten můj krásný pokojíček, cítila jsem se moc zvláštně. Asi jako bych úplným omylem zavítala do pětihvězdičkového hotelu. A tekla tu i teplá voda. Spalo se mi za zvuku všech těch gekonků opravdu krásně.

>> Pokračování, Resort a večeře u místních, den 6. a 7.

>> Bali informace a shrnutí příspěvků