Cestuju ráda!

Osobní blog o cestování

Bali: opičí les, rafty, Ubud a manty, den 10. a 11.

Desátý den byl výlet, hodně pestrý program. Přetahování o banány s opicemi, raftování u Ubudu a potom tradiční balijské kulturní představení. 11. den jsme pro změnu měli namířeno na potápění a šnorchlování za mantami, což za mě nedopadlo úplně nejlépe.

Les posvátných opic

Den 10.

Na jihu Ubudu leží místo, před kterým je lepší koupit si prak tak, jak to chytře udělal Jaromír. Je to Monkey forest, opičí les s posvátným chrámem. Opice jsou tu strašlivě drzé a je jich tu spousta.  Že máte rádi zvířata? Tahle ne. Návštěva probíhala ve shrnutí následovně. U vchodu stojí obránci (správci parku) před opicemi a hašteřivé opice udržují pod kontrolou prakem. Taky tu stojí stánek, kde si můžete koupit banánky, abyste měli co opičkám rozdávat. Kupujeme 4. Ještě nemáme zaplaceno, přiskočí ke mě opice a drzounsky a bez ostychu mi hned tři banány vytrhne. Poslední banán schovávám pod tričko a váhavě vcházím do lesa. Opic jsou tu mraky. Jakmile naznačíte, že něco v ruce máte, je to pryč. Poperou se s vámi o to.

 

Základ je nemít žádné brýle, čepice a radši ani foťáky. Seberou to taky. Snažila jsem se banánkem nakrmit mláďátka, ale ty většinou utřely, protože přiběhly větší, silnější opice a banánek malým sebraly. Taky jsme měli arašídy. S těmi jsme si užili velkou zábavu. Když si opice všimly, že buráky taháme z kapes, neváhaly, přisedly si k nám a začaly nám buráky z kapes elegantně vytahovat. Úplně mě prošacovaly, což dokazuje tohle mini video.

Rafty v džungli u Ubudu

Přijeli jsme na základnu, kde jsme se marně snažili něco zjistit o fungování a organizaci raftů, které jsme měli objednané. Za chvíli jsme už seděli naloženi v autě s našimi průvodci a mířili k nástupnímu místu raftingu, pár kilometrů nad Ubudem. Nafasovali jsme helmy a vesty a pochodovali přes rýžová pole k velkému srázu, vedoucímu kamsi daleko dolů k řece.

20140430_IMG_9942

A pak to přišlo, nasedli jsme na rafty a užili si prima jízdu. Nebylo čeho se bát, sem tam to trochu hází, možná se i namočíte, ale vše je v mezích bezpečnosti. Sjezd trvá asi tak hodinku, všichni pádlují podle toho, jak šéfík raftu zrovna křičí. Nejhezčí na tom všem je ta krásná příroda všude kolem a vodopády. U jednoho z nich jsme zastavili a osprchovali se pod ním.

Cesta na rafty byla docela namáhavá, ale o dost těžší byla cesta zpátky. Bylo třeba vyšlapat nahoru obrovský kopec, což jsem zvládla tak akorát. Pádlování bylo dost na to, aby ze mě vysálo poslední energii od svačiny.

Zpět do Ubudu

Vrátili jsme se zpátky do Ubudu a tam se prošli po krámcích a hlavně si koupili lístky na večerní představení místního tance, Barong. Sehnali jsme jen místo na stání, bylo narváno. Představení plné tance a opojné hudby vypráví příběh boje se zlem. V hlavní roli tu je Barong, lví obrovská maska (stojí na fotce ve dveřích). Představení trvá téměř dvě hodiny a po hlasité hudbě, na kterou není našinec zvyklý, může klidně rozbolet hlava. Někteří z naší výpravy dokonce usnuli!

 

14064630870_42ebb5fbcd_z

Výlet na potápění do mantí zátoky

11. den

Jedenáctý den jsme brzy ráno vyrazili směr východ, do přístavu na cestu k mantí zátoce. Manty tu bývají k vidění denně a tak je mohou potapěči obdivovat. S tímhle dnem se vážou dvě báječné historky. První ta, jak jsem si nevzala prášek na zvracení. Říkali mi, „to je oceán, bude to házet na té malé lodi“. Házelo to fest, kdo se nedržel, nadskakoval v sedě metr vysoko. Moc se mi to líbilo a docela jsem si cestu užívala. Jenže když už to trvá hodinu, tak už vás to moc nebaví.

Do toho přichází druhá historka, jak jsem jela na manty a žádné neviděla. Vyskočíme s holkama šnorchlistkama z lodi a plavem hledat manty. Pod námi hodně hluboká voda, vcelku tmavo a nevlídno. Hledáme, hledáme a ne a ne je najít. Pak jsem cítila, že něco není úplně v pořádku. A tak jsem se radši vrátila na loď a první historka jde do finále. Jakmile jsem vylezla, přišla ona chvilka krmení rybiček. Zvracela jsem a konečně se mi ulevilo. Jenže jsem neviděla ty manty. Po mě zvracela i Jíťa, která pro změnu ten kouzelný prášek ráno snědla. Vracet se do vody, na to už nebyl čas.

Ten pocit, kdy potapěči vylezou a nadšeně si vypráví o těch obrovských tvorech, byl vážně k nezaplacení. Dodnes slyším ty hlasy „Tys neviděla manty? Dyť jich tam bylo….“. No a kromě mant tam nebylo vážně vůbec, ale vůbec nic k vidění. Skóre mého šnorchlování se lehce napravilo při cestě zpět, když jsme se potápěli cestou v příjemných vodách s korály a já si užila plavání na nádech v hejnu obrovských ryb. Po návratu do přístavu jsme se lehce občerstvili a já zkusila konečně dragon fruit, koktejl mi moc nechutnal, ale aspoň mi ladil k tričku(!!!).

5 Komentáře

  1. Ahoj, chtěla jsem se Tě zeptat, kde jsi kupovala ty rafty, protože to nikde na netu nemůžu najít a podle toho co Ty píšeš by stálo za to je uskutečnit :) díky

  2. Ahoj, můžeš mi dát tip jak udělat Manty a kolik by ten šnorchlovací výlet měl stát? Děkuji Míša

Napsat komentář

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

© 2018 Cestuju ráda!

Lucie