Cestuju ráda!

Osobní blog o cestování

Bali: cesta do ráje

Bylo jaro a mně se naskytla příležitost vyrazit na Bali. Asii jsem úplně neplánovala, protože mám ráda Evropu, která je pro mě sama o sobě dostatečně pestrá. No nic, pro cestu jsem se rozhodla vcelku rychle a letenky koupila teprve pár týdnů před cestou. Bali pro mě byl ale velký životní restart. V práci jsem dala po sedmi letech výpověď a na Bali odletěla s krásně čistou hlavou. Jaké byly přípravy a cesta samotná? To najdete v tomhle článku.

Příprava na cestu na Bali

Sehnala jsem letenku za vcelku rozumnou cenu přímo na Bali, do Denpasaru. Ta s dvěma přestupy vyšla 2,5 týdne před odletem na 20 000 Kč, což není nejlepší (dá se sehnat i kolem 15ti), ale taky ne nejhorší. Rezervace mi zabrala dost času. Vždy, když už jsem vybrala let, mi systém na konci rezervování ohlásil, že letenka už není k dispozici a tak se mi to podařilo až asi devátý pokus. Zkoušela jsem Pelikána, ale nakonec se povedla rezervace přes Student Agency. Koupila jsem si potom průvodce od Lonely Planet (mám jejich průvodce nejradši) a začala pročítat, co je všechno na Bali k vidění. Chrámy, pláže, kultura. Pak přišlo balení. Věděla jsem, že sebou chci vézt úplné minimum věcí tak, abych mohla s lehkostí po Bali cestovat. Měla jsem jednu menší tašku, batoh na foťák + jeden další objektiv a mikro kabelku na doklady.

6,4 kg na 3 týdny. Chyběl mi jen kartáček na zuby

6,4 kg na 3 týdny. Chyběl mi jen kartáček na zuby!

Amster – Kuala Lumpur – Bali

Ranní let do Amsteru byl poklidný. KLM jsem si hned oblíbila. Hezké letušky, dobré sendviče plné holandské Goudy a prima online checkin přes aplikaci v mobilu. Přistála  jsem v 8 ráno a protože let do Kuala Lumpur pokračoval až ve 12, tak jsem si na snídani dojela pěkně do Amsteru. Na letišti jednoduše sednete na vlak a ten vás doveze během chvilky na hlavní nádraží v samém centru města. Došla jsem do vytipované kavárničky a u výlohy žasla nad těmi nádherami. Dorty, koláče, croisanty, quiche i sendviče. Uvnitř rozespalá obsluha s blonďatým, tolik holandským copem. Otvírali až po chvíli, mezitím jsem se venku stačila seznámit s postarší dámou. Američanka z Washingtonu, která jede politicky bojovat za lidská práva do Gruzie. Posnídaly jsme společně a bylo to moc příjemné. Stihla jsem jí ukázat a nadchnout se pro Foursquare a pak už jsem mizela zpět na letiště.

Timing perfektní, vše šlo jak po drátkách. Při nastupování do letadla jsem si uvědomila, že tohle letadlo je mi nějak povědomé. Jsou to Malaysia airlines, kterých byly pár měsíců před tím plné noviny kvůli ztracenému letadlu. Pomyslela jsem si jen, že mám velké štěstí, protože poletím jistě  tím nejprověřenějším letadlem. Čekal mě dlouhatánský let,  při kterém bych asi měla spát. Všeho všudy jsem spala nakonec tak 4 hodiny, protože vedle mě seděl zajímavý člověk. Holanďan, kdysi právník, nyní už dávno v důchodu. Před dvěma lety odstěhoval na Bali. Paráda, tolik věcí k povídání. Probrali jsme práci v korporacích, možnosti businessu na Bali i jeho balijskou mladičkou přítelkyni.

Kuala Lumpur

A bylo tu Kuala Lumpur. V Malajsii jsme přistáli po 12 hodinách v 6:10 místního času. Měla jsem necelých 6 hodin do dalšího letu. Potkala jsem jednoho Francouze, řešili jsme směnárnu, dali jsme si místní kávu (cool instant) v bufetu a trochu pohovořili. Cestuje po Asii sám už dva měsíce, má roční neplacené volno, během kterého mu v bance drží jeho místo, prý to tak Francouzi mají. Konečně jsem vyrazila natěšená do Kuala Lumpur. Celník mi vlepil do pasu 24 hodinové vízum a já sedla opět na vlak. Tentokrát vážně rychlý, moderní KLIA express, který vás doveze z letiště do centra (60 km) během 28 minut (zpáteční jízdenka 70 RYM, tj. 460 Kč).

Vystoupila jsem na vlakovém nádraží v centru KL a tak nějak na mě dolehla únava. Už cestou ve vlaku jsem si připadala jako ve snu. Všude prales a palmy, nádhera. Potom ty lidi. Konečně si uvědomíte, že Asiati nejsou ty divný, protože jediný divný jste tu široko daleko právě vy. Šla jsem se projít. Bylo dopoledne a město působilo dost mrtvě, až na řev opic přímo v centru. Došla jsem do Malé Indie, což jsem zjistila až potom, co mi přišlo divné potkávat spostu malovaných kulis jak z filmu, včetně soch slonů naložených ve fontáně. Po malé exkurzi jsem byla zpět na letišti a dala si oběd. Konečně asijské jídlo, na které jsem se moc těšila. Na talíři byly i arašídy se smaženou cibulkou. Až po ochutnání mi bylo jasné, že to co jím, není cibulka, ale spousta maličkých sušených rybiček. Měly i očíčka!

Přistání na Bali

Na Bali jsem dorazila po dalších 4 hodinách letu, opět s Malaysia airlines, které jsou super a oblíbila jsem si je. Hlavně pro skvělé jídlo a milé letušky oblečené do krásných šatů. Před přistáním na Bali jsme dlouho kroužili nad ostrovem. Moc to nevadilo, podívaná to byla nádherná!


Nejúmornější věc mě ale ještě čekala, totiž fronta na vízum spojená s pasovou kontrolou. Stála jsem hada cca 50 minut v takovém tom stavu překonané únavy a bylo mi vlastně fajn. Na letišti mě vyzvedl se skútrem kamarád Patrik, který už po Indonésii měsíc sám cestoval. Na přivítanou jsem hned dostala salat, výborné ovoce připomínající hadí hlavu. Zamířili jsme na menší večeři. Můj první warung – pojízdný jídelní vozíček s polévkou bakso. Vynikající. Cena asi 20 kč.

>> 2. díl putování po Bali

>> Bali informace a shrnutí příspěvků

3 Komentáře

  1. Díky za krásné oživení vzpomínek. Byla jsem před 15 lety, i když daleko víc konzumním způsobem ale přesto to bylo krásné a nezapomenutelné.T.

  2. Ahoj, tak jsem dočetl vaše putování po Indonésii a musím uznat, že jste to pojaly důsledně, byl jsem na Bali dvakrát ,ale tolik jsem toho ani za ty dvě cesty z Bali neviděl. Příroda je fantastická, ale myslím že Bali právě v porovnání s okolními státy nabízí nejméně.
    Je hrozně protěžované a přecenované. Ano je to ráj, ale pro potápění nebo surfování. Jinak nevím proč, ale místní lidé na nás působí, tak nějak neupřimně a odtažitě což je v kontrastu například s chováním domorodců v jižním Thajsku nebo na ostrovech v Malaysii, i jídlo Naschi lemak nebo Goreng působí tak nějak fádně oproti kuchyni Thajské či Malajské. S přítelkyní milujeme vodopády a ty na Bali nás zklamali. Nikdy jsem neletěl přes KL na Bali, to je zajímavá kombinace a dobrá inspirace, my létáme přes hongkong nebo bangkok. Jestli mohu doporučit příště dejte Krabi tedy nejjižnější Thajsko v kombinaci s Malajským Lankawi to je duty free ostrov, kde jsou skvostně bílé pláže super příroda, vodopády a super jídlo a pití za pár ringitů. No a Krabi, je poslední ostrov který není úplně pohlcen turisty z Ruska. A zachoval si tvář Thajska před deseti lety, což opravdu mohu posoudit neboť Thajsko jsme navštívily cca. dvanáckrát. Já vím je to až úchylné ale jezdíme tam na vánoce (-:

    • Lucka

      18.11.2015 at 21:49

      Petře díky za komentář i doporučení k Thajsku. Zní to krásně. Vždycky jsem myslela, že Krabi je hodně turistické. A co Malajsie, kterou část byste doporučil?

Napsat komentář

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

© 2017 Cestuju ráda!

Lucie